Jedeme na želvě
Autor: Filip Pýcha

Obracim žlutý listy zaprášenejch knih,
starý známý divný věci objevuju v nich:
před tisícem let lidi s hlavou jako já.
Překvapenej nejsem, ale fajn se mi to zdá.
Jedeme na želvě, heja heja há…

Byl i jeden co napsal, že svět jen želva je.
Jistě ho upálili, že fantazíruje.
Jistě na ně z ohně křičel, že to odvolá.
Před tisícem let už věděl to, co já.
Jedeme na želvě, heja heja há…

V mašině světa jsme jen mrňavý součástky,
každej z nás má ale ve svý hlavě provázky
a ten kdo za ně tahá, ten na svět vliv má,
ví, že u dna plave želva veliká.
Jedeme na želvě, heja heja há…

Chytrý lidi všech dob si provaz hodili,
nebáli se přehoupnout se přes dno nicoty.
Tim provazem se navěky spojili.
Nenechali ze sebe nadělat roboty!
Jedeme na želvě, heja heja há…

Každej správnej provaz svý dva konce má,
na želvim i na tvym krku je smyčka.
Hra s provazem má jednoduchý pravidla:
buďto opratě, nebo oprátka.
Jedeme na želvě, heja heja há…