Vlčí běh


Až soumrak mávnutím přes nebe přehodí svůj makovej plášť,
chvíli počkej a uvidíš, jak se vlci rozběhnou,
překousnou v sobě zlost, překousnou v sobě všecku zášť,
a noc má tu moc, že je při tom dokáže ochraňovat tmou...
Totiž, černý noční nebe jsou jen neviditelný hvězdy,
a když ne neviditelný hvězdy, tak neviditelnej měsíc.
Do světla ochotně zavyjou všichni ochočený psi,
co vůči tmě oslepli, a k tomu se dá jenom říct,

že já určitě mám v zubech ještě síly dost
na to, abych jedním stiskem překous všecku zlost,
vlče, co si nese iluze a sny
a po nebi kreslí neviditelný obrázky.

Černý noční nebe jsou jen neviditelný hvězdy,
a když ne neviditelný hvězdy, tak neviditelnej měsíc.
Do světla ochotně zavyjou všichni ochočený psi,
co vůči tmě oslepli a k tomu se dá jenom říct,
že i když náš hlas v jejich pravidlech působí poněkud chaoticky,
řvem jen jak střídavě roste a uvadá síla v nás,
což se děje mimo rytmus kalendářů vlastně vždycky,
ale když má něco zůstat čistý, samo si to najde svůj čas.