Vajíčko


Chystaly se fakt fatální změny, už bylo všechno připravený:
do slizký lepkavý hmoty chtěl vstoupit živej tvor z nicoty.

Mystérium zrození je věc složitá a když se utká život a realita,
jak to pan Darwin ve svojí knížce psal: jenom šikovnej může dál.

Moh tu bejt tvor lepší než já, kterýho před sebou na stole mám,
bílkoviny i DNA: vajíčko!
Omaštěná bíložlutá, rozkydnutá na salám,
a já si to teď k večeři dám: vajíčko!

Proč mi v hlavě lezou takovýhle hnusy,
když ve škole řikali, že jíst se musí?
Co když to celý je jen odveta
z duchovního světa?
Co když se tam ňákej duch na svět těšil
a já to s nim tak drasticky vyřešil?
Co když jsem zbodnul ňákýho svýho
dávnýho příbuznýho?

Tak žvejkám a v hlavě mi pulzuje tlak.
Co když to funguje i naopak?
Co když tam naproti na člověka
ňáká hladová duše čeká?
Jeden se snaží jak blb dobře žít,
aby to po smrti nemusel narychlo žehlit
a tam se jen těšej, až to s nim praští,
že se konečně nabaští.