Olšany

Když jsem byl malej, máma mě učila
o volech, co je snědli páni.
Ale kde jsou ti voli? Doba je změnila.
A kde jsou ti páni? Na hřbitově zakopáni.

Tak jedu kolem Olšanskýho hřbitova
a řešim, co zbylo z malýho naivy.
Každýho z nás časem asi doba vyková.
Čtu nápis: Co jsme my, budete i vy.

Když jsem byl malej, máma mě učila,
že je dobrý v životě mít ideál.
Ale kde je ten ideál? Doba ho zlomila,
nevim, co bych si nalhával.

Rostu a vidim, že ne všechno je veselý
a kompromis že lepší je než do voka drát,
a i když mi to přijde docela zbabělý,
přiznám, že za to poznání nejsem rád.

Nechci tady hrát sentimentální divadlo.
Ať všichni ti, co věří, jsou si dál jistý.
Zpívám jen o tom, jak jedno dítě snadno zapadlo
mezi pragmatický relativisty.