Leviatan

Jsou hluboký vody oceánů, kam světlo nedopadá.
I velrybám z toho šibne v hlavě a vytratí se kontrola.
Ten pocit znám - pokaždý po ránu mě něco ve mně ovládá,
když to hlasem ostrym jak shnilej kečup ze mě na mě zavolá.
A ptá se to, jak se mám a řekne to:
Jsem tvůj leviatan, co o něm Job tenkrát psal,
jak jsou s nim špatný časy.
A já poslouchám, i když dělám, že neposlouchám,
a jen koukám, jak si při tom strachy rvu vlasy.

A jsou i mělký vody oceánů, odkud už se nevysekáš,
a všichni kolem tebe běhaj a jsou z toho úplně zelený
a ty jen koukáš, kdy ti daj ránu a čekáš
a jak tě tlačej zpátky, tak ti přitom břicho derou kameny.
A pak pochopíš, že jsi sám - sám sobě leviatan,
co o něm Job tenkrát psal,
jak jsou s nim špatný časy.
A jen křičíš, křičíš: Já neposlouchám!
A jen koukáš, jak si přitom strachy rveš vlasy.