Děti tmy

Nejasný stíny po zdech, jakoby psí,
míhaj se pološílený, polovzteklý,
když puknou do hvězd stěny jejich dělohy,
šedivý a bílý kůry mozkový.

Ty zvířata teď choděj po ulicích
a znásilněj každýho, kdo nespí,
a bez ohledu na pohlaví ti dopraví
do dutin tvý hlavy semeno noci.

K rasům o klekání normální se modlí
za jistoty a za pohodlí,
ať všechny noční mrchy pěkně utratí,
ať vše se proti nim v dobré obrátí.

Otráveně vstanou od piva rasi,
kulomet a pás jedovatejch injekcí
proti životu dneska, za příští časy,
antibiotikum jménem budoucnosti.

Světlo v očích ti nikdo nikdy neodpustí,
nikdy už tě nikdo hříchu nezbaví
a nepočítej ani s tim, že tě spasí
rvát semeno noci do cizí hlavy.

I když pro budoucnost jsi případ ztracenej,
je fajn bejt semenem noci oplodněnej,
svět je nebezpečnej, když je bez mříží,
tak utíkej, než na tebe někdo zamíří.
Jsou živý děti tmy!