Břevnovskej underground

Vlastně ani nevim, kudy jsem do toho vlít.
Po tisíci letech, co se nedařilo žít,
periferně v hlavě znějí zvuky, co maj znít,
vodlehčeně a hravě, prostě žádnej šit.

Konečně hudba, která nezní jako z hororů,
konečně síla, která nakopne mě nahoru!
Konečně muzika, v který jsem našel oporu,
konečně je tu dobrej sound,
konečně síla, která nakopne mě nahoru,
jó, břevnovskej underground…

Vlastně ani nevim, kudy jsem do toho spad.
Snad ty desky z roku pětašedesát,
americký desky gramofónový
z doby, do který jsem se chtěl narodit.
Konečně hudba...