Existuje obrovské množství nástrojů označovaných akordeony či (nesprávně, ale je to dost zažité) harmoniky. To co zde popisuji je pětiřadý knoflíkový chromatický akordeon se standardními basy (systém Stradella).

Sám experimentuju s heligonkou (zcela jiný typ, i když to tak laikovi na první pohled nepřijde), ale knoflíkovka mě (poté, co jsem o ní zjistil všechno to, co tu píšu) strašně láká.

Popisuji nejběžnější typ knoflíkovky, existuje ale více verzí tohoto nástroje.

Levá ruka obsluhuje doprovodnou část, která je osazena několika řadami basových a akordových knoflíků. Ovládá se čtyřmi prsty levé ruky a při hře se pohybuje.

1. řada: tzv. pomocné nebo terciové basy ( jsou umístěny pod základními basy, k nimž vždy tvoří tercie)

2. řada: tzv. základní basy (samotné basy uspořádané mezi sebou po kvintových krocích, což umožňuje stejný prstoklad u všech stupnic)

3. řada: durové trojzvuky (odvozené od základních basů)

4. řada: mollové trojzvuky (odvozené od základních basů)

5. řada: septimové akordy (odvozené od základních basů)

6. řada: zmenšené trojzvuky (odvozené od základních basů)

Tento basový systém se jmenuje Stradella (též standardní basy) a jde o nejběžnější basový systém u chromatických harmonik.

Knoflíky v basových řadách reprezentují jeden základní tón. Basy ale nezní nikdy jako jediný tón, ale vždy v několika oktávách najednou. Takže např. stisknutím knoflíku E zní E + E + e + e'+ e'' tedy E v pěti oktávách.

Knoflíky v akordových řadách tvoří akordy (složeniny více základních tónů). Některé akordy jsou ošizené, jsou tvořené třemi tóny, i když hudební teorie vyžaduje čtyři.V základní výbavě jsou čtyři akordy od jednoho tónu, ale další je možné vytvářet kombinováním dvou akordů nebo akordu a basu. Pokud například zkombinujete Cdur a Emol vznikne Cmaj7.


Pokročilí hráči často skládají akordy pomocí akordu a tónu hraného pravou rukou.

Počet knoflíků na plně osazené harmonice je 120 (20*6). Ve skutečnosti stačí pro hraní všech možností jen 72 (12*6), ale dost to komplikuje techniku, protože to vyžaduje příliš velké skoky rukou.

Existují také víceřadé melodické (volné) basy. Nejsou běžné a užívají je hlavně profesionální hráči, aby mohli hrát melodie pomocí basů. Takže pro začátečníka zbytečná informace čistě pro úplnost:

Fungují zcela jinak než rejstříky na pravé ruce - se změnou barvy tónu nemají nic společného. Jedná se o vypínače oktáv. Vypínáním a zapínáním kombinací jednotlivých úseků se mění především hlasitost doprovodné části. V označování basovýchí rejstříků (vypínačů) panuje dodnes nejednotnost.

Pravá ruka obsluhuje diskant čili melodické knoflíky

Toto je pětiřadý chromatický C-systém.

Jednoduchý prstoklad.

Prohlédněte si rozložení knoflíků na obrázku, které zobrazuje jednu oktávu od C do C. Jen tři sousedící řady ve skutečnosti zahrají všechny požadované tóny, neboť řada 1 a 2 je v podstatě stejná jako řada 4 a 5. Ve skutečnosti většina hráčů využívá pouze tři (nejraději spodní) řady, dělejte to také, je to velmi výhodné pro transponování skladeb do jiných tónin.

Knoflíky jsou všechny stejné a jejich uspořádání má úžasnou logiku, kterou brzy pochopíte. Pokud hrajete podle sluchu (nebo když jste barvoslepí...) vězte, že barevné značení knoflíků je ve skutečnosti úplně k ničemu a jen zjednodušuje práci těm, kdo jsou zvyklí na piánové klávesy (maximálně to zjednodušuje orientaci pro zahrání prvního tónu). Je mnoho hráčů, kteří preferují jednobarevnou klávesnici.

Snadné transponování.

Pokud se držíte tří řad, pak je transponování do jiné stupnice hračka. Prostě si vyberete jiný začáteční tón a použijete tentýž prstoklad, který už umíte!. Jediná potíž při transponování je vybrat si správný první knoflík. Samozřejmě musíte odpovídajícím způsobem posunout počáteční knoflík hry levou rukou. Pokud používáte standardní basový systém, je transponování opět jen věcí nalezení počátečního knoflíku – prstoklad při hře zůstává stejný.

Pokud chcete hrát z listu a písnička není ve 'správné tónině' – žádný problém, prostě 'se tvařte' že hrajete to, co máte v listu, ale zvolte si jiné počáteční pozice rukou. Je to prostě 'transponování v reálném čase'! Ti nejlínější listaři si mohou všechno napsat v tónině Cdur či Amol a pak provádět toto 'transponování v reálném čase' do těch nejzběsileji křížkovaných a béčkovaných tónin!

Pokud jste zvyklí na piáno, musíte se naučit nový prstoklad. Nejde o nijak náročnou věc, obzvlášť pokud máte černobílou klávesnici, kde barvy knoflíků odpovídají barvám kláves na piánu.

Knoflíky občas nedodržují 'správný pořádek'. Na piánovce je výška tónů řazena plynule od nejnižšího k nejvyššímu. Na chromatice vám v některých polohách tón odskočí o oktávu.

Rejstříky diskantu (pro pravou ruku). Pomocí nich se mění barva a výška tónu zapojováním a kombinováním jednotlivých hlasů akordeonu. Užívá se u nich terminologie buď podle tečkového systému, terminologie délky píšťal u varhan, značení písmeny nebo podle podobně znějících nástrojů. Běžné je kombinování tohoto názvosloví. Neexistuje standard pro pojmenování rejstříků podle nástrojů. Pro jednoznačnou komunikaci je vhodné používat tečkové, čí písmenné značení nebo značení ve stopách.

Jak funguje značení rejstříků pomocí teček, nebo podle délky varhanové píšťaly (ve stopách) :

4 stopy – Tón znějící o oktávu výš než je výchozí tón.

8 stop – Výchozí tón.

16 stop – Tón znějící o oktávu níž, než je výchozí tón.

8 stop čili výchozí tón může využívat dva až tři jazýčky naladěné slabě falešně, tedy odlišně od sebe. 8° je naladěn nepatrně výš než 8'a 8o zase nepatrně níž. Takto vzniklý tón je charakteristický svým výchvěvem. Značení:

U dnešních akordeonů je zpravidla rejstřík 8 stop umístěn také v šachtě (Cassoto), čímž dostává tón kulatější a jemnější barvu potlačením některých alikvotních tónů.

Příklad rejstříkového vybavení nástroje se 120 basy (5 hlasů). Zkuste sami doplnit tečkované značky – snadný úkol, ne?

Stopy:	označení:	zabarvení jako:
8'	A	Flétna
8' + 8°	H	tremolo s vrchním výchvěvem.
8' (šachta)	V	Flétna
16'	B	Fagot
8' + 16'	F	Bandonion
8' + 8° + 16'	I	Harmonium
8' + 4'	E	Hoboj
8' + 8° + 4'	J	Celesta
4' + 8' + 16'	G	Harmonium
4' + 16'	D	Varhany
4'	C	Pikola
8' + 8° + 8o	hB	tremolo s vrchním a spodním výchvěvem (francouzské tremolo)
4' + 8' + 8° + 8o + 16'	kS	Tutti

Ani u profesionálních nástrojů se nepoužívá všech dosažitelných kombinací, neboť některé kombinace se jedna druhé výsledným zvukem podobají.

Měch obstarává akordeonu přísun vzduchu a udílí nástroji zvuk. Pomocí měchu hráč tvoří dynamiku, odlišuje hudební fráze, ovlivňuje jednotlivé tóny. Co se týče dynamiky, hráč měchem akcentuje jednotlivé tóny, nasazuje je, může na jednom tónu provádět crescenda a decrescenda atd. Specifickou měchovou technikou je bellows shake (střídavý měch) kterým lze v rychlém tempu dosáhnout až vibrata.